CHEMINFOTitle Bar

Slovníky, Encyklopedie a jiné knihy

CI obsah přednášky

Poslední změna: 29.3.1999 

I. Úvod

Nalezení slovníku, encyklopedia nebo dokonce učebnice, který se zabývá žádaným chemickým tématem, může rychle zodpovědět mnoho dotazů.  Pokud je třeba podrobnější informace, lze se obrátit k encyklopediím nebo monografiím, které se zabývají daným tématem. Pro tento typ literatury je dobrý přístup k nalezení daného zdroje vyhledání podle subjektu v knihovním katalogu OPAC  (online public access catalog).

V subjektových názvech Knihovny kongresu (Library of Congress), které jsou často používány v univerzitních a vědeckých knihovnách, je široká oblast chemie rozdělena na podoblasti, jejichž názvy mají vyměněno pořadí slov:

OPAC mnoha knihoven umožňuje dvě metody pro vyhledávání podle subjektu: Druhý přístup používá kontrolovaný slovník, subjektové názvy Knihovny kongresu. Tato slova musí být vyhledávána (např. v knihovně Indiana University) s označením "s=". Široké subjektové názvy Knihovny kongresu mohou být často podrobněji definovány podle tématu nebo formátu materiálu, který je indexován, tak lze například vyhledat:
s=chemistry inorganic--encyclopedias
nebo
s=chemistry analytic--dictionaries

II. Slovníky

Chemické slovníky se značně liší typem informací, které v nich můžete nalézt. Některé jsou obsahem velmi blízké příručce fyzikálních vlastností. Obvyklý důvod používání slovníků je rychlý přístup k nezbytným údajům o daném tématu, které jsou uspořádány ve snadno použitelné formě.
Některé slovníky pokrývají mnoho vědeckých oborů, např. Academic Press Dictionary of Science. Pro takovéto slovníky je typické, že většina jejich obsahu je věnována definici slov nebo konceptů v abecedním pořadí. Takové slovníky také obsahují speciální sekce pro informace jako jsou: Jiný příklad obecného vědeckého slovníku je Dictionary of Scientific and Technical Terms  od McGraw-Hill. Tento dokonce obsahuje disketu, která obsahuje databázi pro spellchecker programu MicroSoft Word, jež umožňuje kontrolovat pravopis vědeckých termínů.

Dále jsou uvedeny některé tištěné chemické slovníky:

Příkladem slovníku zaměřeného na biochemii je třetí vydání Concise Encyclopedia Biochemistry and Molecular Biology (překlad z němčiny), fyzikální chemií se zabývá  Comprehensive Dictionary of Physical Chemistry, který se objevil v r. 1992. Ten byl první z plánované série, která by pokrývala celou moderní chemii.

Bohužel na Internetu není příliš mnoho volně přístupných slovníků. Vyjímkou je  BioTech Life Science Dictionary, který má více než 6600 termínů, které se zabývají hlavně biochemií, biotechnologií, botanikou, biologií buňky a genetikou. BioTech také má některé termíny zabývající se ekologií, farmakologií, toxikologií a medicinou.

Na závěr příklad specializovaného slovníku - Callaham's Russian-English Dictionary of Science and Technology. Slovník tohoto typu je obzvláště užitečný, pokud jste nuceni číst článek v jiném jazyce než angličtině. Opět, OPAC může pomoci nalézt vhodný slovník např. následujícím vyhledávacím příkazem:

s=german language--dictionaries--english

Existuje mnoho dalších chemických slovníků. Můžete je nalézt např. vyhledáním slova "dictionar" v Chemical Reference Sources Database.

III. Encyklopedie

Encyklopedie, podobně jako slovníky, jsou nástroje poskytující první a základní fakta na dané téma. Nicméně encyklopedie se snaží zařadit téma do obecnějšího rámce a ukazovat vztahy s jinými tématy. Dále, články v encyklopediích často poskytují bibliografii klíčových odkazů na dané téma, takže je možné další zkoumání do větší hloubky. Obecné encyklopedie obvykle mají bohaté informace na vědecká témata a nyní jsou i přístupné na Webu. Jeden takový příklad je Encyclopaedia Britannica ( EB). Příklad vyhledávání informací o hmotnostní spektrometrii, které bylo prováděno na Webové verzi EB je uveden dále:
Encyclopaedia Britannica Search

Je třeba si uvědomit, že jako v každé sekundární literatuře, informace v encykopediích jsou zastaralé, dokonce i encyklopediích na Internetu. Tyto nástroje nejsou míněny k zaznamenávání nejnovějších pokroků vědy, které se objevily tento týden. To je úkol indexových a abstrahujících služeb.

Právě tak jako specializované vědecké slovníky, existují i specializované obecně vědecké encyklopedie. Jednou z nejlepších je McGraw-Hill Encyclopedia of Science and Technology. Menší ale velmi ceněnou encyklopedií je Van Nostrand's Scientific Encyclopedia.

Příkladem encyklopedie specializované na více specifickou oblast vědy je Enclopedia of Physical Science and Technology  Ačkoli dodržuje tradiční abecední třídění, obsahuje také podrobný subjektový index a glosář.

Na poli chemie je NEJDŮLEŽITĚJŠÍ encyklopedií Kirk-Othmer Encyclopedia of Chemical Technology. Dosud bylo vydáno 22 svazků obsáhlé řady, která začala být vydávána ve svém 4. vydání v r. 1991. Asi jedna polovina článků se zabývá chemickým látkami, a v těchto článcích lze nalézt bohaté informace o všem začínaje fyzikálními vlastnostmi po účinky na životní prostředí. Je zde ale také mnoho článků na témata jako jsou průmyslové procesy, použití chemických látek, léčiv, barviv, textilií, potravin atd. Jednoduše řečeno, toto je nejdůležitější referenční práce pro všechny oblasti chemie, a všechny typy otázek, se kterými se můžete ve své kariéře setkat. Je nutné si uvědomit, že tato encyklopedie není obnovována celá najednou. Starší svazky jsou více zastaralé než novější. Dobrá knihovna udržuje všechna vydání Kirk-Othmer Encyclopedie, protože je často citována v literatuře. Např. článek o "hmotnostní spektrometrii" ve čtvrtém vydnání je dlouhý 24 stran a obsahuje 79 odkazů v bibliografii.

Příklady více specializovaných chemických encyklopedíí jsou Encyclopedia of Inorganic Chemistry  s 260 hlavními články a  s 860 krátkými definicemi v 8 svazcích  a Encyclopedia of Analytical Science v 10 svazcích. Sledujeme-li náš příklad "mass spectrometry" v této práci, najedeme v indexovém svazku 6 sloupců záznamů. Hlavní článek na toto téma má téměř 250 stránek a je rozdělen do sekcí  "Theory and Instrumentation," "Techniques," a "Applications."

Je zřejmé, že podle toho jakou encyklopedii vybereme, můžeme nalézt mnoho informací o daném tématu velmi rychle.

IV. Jiné knihy

Dalším zdrojem informací jsou knihy. Někdy je těžké rozlišit učebnici a monografii, knihu napsanou na dosti úzké téma, obvykle více autory, která má být autoritativní práce na dané téma. Učebnice se píší zjevně za účelem výuky. V pokročilých chemický kurzech a seminářích se ale často používají monografie pro témata, pro něž učebnice neexitují. To je obzvláště pravda v nových oblastech studia.

Takové definiční problémy nejsou v pojednáních. Pojednání je vždy mnohasvazková řada knih, které mají být autoritativním popisem tématu. Pojednání jsou používány odborníky v dané oblasti, a autoři předpokládají čtenáře se značnou znalostí dané disciplíny. To je zřejmé ze způsobu třídění materiálu v pojednáních. Vždy jsou setříděny tak, aby to bylo výhodné pro čtenáře, který dané oblasti rozumí, např. nikdy nejsou setříděny podle abecedy. Jiný způsob jak poznat pojednání je, že často v jeho názvu je slovo "comprehensive" (obsáhlý, zevrubný).

Příklady:

Na naší katedře jsou dostupná následující pojednání: Knihy, které lze svým obsahem zařadit někam mezi slovníky, encyklopedie i pojednání jsou: Pojednání se často objevují v průběhu řady let a naneštěstí pro nováčky, je nepravděpodobné, že index, který by pokrýval celou řadu, se objeví dříve než celá řada vyjde.

Katalogy chemikálíí některých firem obsahují již často značné množství informací o fyzikálních i chemických
vlastnostech dané sloučeniny, někdy i způsob použití a bibliografický odkaz. V organické chemii se k tomuto účely často
používá Katalog firmy Aldrich, který je nyní již zdarma dostupný i online a umožňuje dokonce vyhledávání sloučenin podle
substruktury.